K otázce mediačního jazyka ve výuce češtiny pro cizince

Abstract

Mezi důležité a aktuální otázky pedagogické komunikace při prezentaci českého národního jazyka jinojazyčným mluvčím patří problematika užití mediačního (někdy též zprostředkujícího, zprostředkovacího) jazyka. V příspěvku autor vymezuje svůj přístup k pojmu „mediační jazyk“, představuje základní faktory, které užití mediačního jazyka v cizojazyčné výuce ovlivňují, a přiblížíme situaci ve výuce češtiny jako cizího jazyka. Autor spatřuje ve výlučném a apriorním užívání češtiny v roli mediačního jazyka (především u začátečníků a mírně pokročilých) spíše východisko z nouze než nějaký přelomový a výhodný přístup hodný následování. Přiklání se spíše ke kompromisnímu řešení (je-li pochopitelně z objektivních příčin proveditelné), a to k funkčnímu střídání kódů (tedy češtiny a „srozumitelného“ cizího jazyka).In the following article the author defines the range of the so called mediatory language (mediační jazyk), paying attention to its basic factors which have to be taken into consideration when teaching Czech as a foreign language. The very term is defined as a code of communication (first and foremost the natural language, but also the non-verbal means of communication), which serves to enable the didactic process between the teacher and the student. The mediatory language not only acts as an agent in the communication between the teacher and the student, but also has the communicative, contact, cognitive, connotative and metalanguage functions.